Daniel Hájek

Most good ideas come up when you least expect it. Just like the idea to run in the marathon.  While in a pub drinking beer with Travis we decided to run in the race.  It all started when I asked him: You know what would be really great? If we ran the Lucerne Halfmarathon. Yeah, that would be awesome, said he…

A few days later we unfortunately found out, that the entry-fee is little bit higher than we expected, but we didn’t want give up. We handed over the proposal for building a international students team at HSLU to the University headquarters and it was accepted. We built the team and started to train.

Our team day before start

One month later we all stood on the start line, all of us with the goal to enjoy this beautiful day and our first halfmarathon ever. For boys (Arne-GER, Daniel-CZE, Philipp-GER, Travis-CAN) and Peggy-GER.   50 000 spectators and extraordinary bands along the whole route, pleasant weather, challenging track, all the way to the finish line.

Everyone went into it with different goals: Run under 80 minutes, stop smoking, break in the new running shoes. The effect was finally by everyone the same. Satisfaction, thrill, fatigue.

Thanks to the sport and help of HSLU we gain not only better fitness, another extra-curricular experience and the feeling of victory, but we also built new friendships.

What’s next? Some of us say already,”I want to come back one day and improve my time in the Lucerne Halfmarathon“. I just hope, that next year the HSLU will send a international team to run in the Lucerne Halfmarathon and establish a tradition.

Team Results (145 participants): 1. Post Team 1 (6:27.58,5) … 93. HSLU Internationals (9:29.25,4)

Původně jsem si říkal, že si odpočnu od orienťáku aspoň na jeden víkend, když už teda odpočívám. Nakonec jsem si přeci jen řek, že se pojedu podívat na 43. Emmentaler-OL tradičně pořádaný v říjnu oddílem OLG Scandia. Zatímco dvacítka nejlepších Švýcarů se proháněla na finále [ECHT BIO.]-OL-Grand Prix  (tracking), mě se báli, nedovolili mě startovat a tak jsem vyrazil do Trubschachenu. Na nádhernou obrovskou podalpskou mapu Blapbach. A konečně to šlo! Poprvé jsem si svou mapu musel nakreslit v trochu kvapném čase. V prvním koridoru. Nevím jak dlouho jsem měl, ale přišel jsem na start zrovna minutu před svým výběhem. Jo a navíc jako bonus k nakreslení trati neměli tentokrát pořadatelé na startu ani fixy, tak jsem si ji musel půjčit od postaršího pána a slíbit mu, že ji určitě v lese neztratím a v pořádku mu ji v cíli předám… Běžel jsem opravdu solidní tempo a vyhrál všechny mezičasy na kterých jsem ani trochu nezaváhal, až na třináctku, nechápu… Nebyla to těžká trať ani nejlepší soupeři, přesto můj výkon byl opravdu luxusní.

A navíc jsem dvakrát na trati potkal pána běžícího  v tvídovém svetru a proběhl se poprvé ve sněhu, který ještě všechen v hornějších částech svahu nestihl roztát, od minulého týdne kdy nám nasněžilo a měli jsme slušnou nadílku už v 700 m n.m. Každopádně teď teploty šplhají až nad 15°C a i když je teplo až po poledni, kdy se zvedne všetečná mlha, tak je tu opravdu neobyčejně krásný a teplý začátek listopadu…ještě minimálně týden.

Zítra v devět vyběhne náš tým mezinárodních studentů Hochschule Luzern na trať Luzernského půlmaratónu. Jsem z toho tak mimo, že jsem si ve středu potřeboval pročistit hlavu a vydal se asi 20km za město zaběhat si ke Stansu na pastviny na úpatí Alp. Super nápad až na to, že jsem si při přebírání a vybírání těch správných dřeváků pro marathon zabalil dva různý typy speciálek, naneštěstí od každé jednu, protože jsem si  všiml, na běhání člověk většinou dvě boty potřebuje. Jednu levou a jednu pravou…tak já si pro jistotu vzal obě pravý.

No nevzdal jsem to, vžil se do role hrdinů jednoho z mých oblíbených seriálů a oběhl 25km svižně (kolem 4,5‘/km) v Converskách;-)

Jo nebylo to špatný, ale trochu jsem si namohl lýtka:-D

Poté co se mi na podzim po odjezdu do Švýcarska přestalo dařit, jsem vzhlížel k mistrovství SUI na longu jako k možné nápravě. Maličkatý problém nastal v průběhu týdne před mistrovstvím. Jak jsem byl totiž na kempu s RD a další týden letěl domů na burčák (protože po tom jak se mi nedařilo asi ani nemůžu říct, že bych tam snad jel závodit…),tak se štos papírů, se založeným lístkem s nápisem dodělat, na mém pracovním stole výrazně zvýšil. No věnoval jsem tomu trochu víc času i během nocí, ale aspoň poslední  noc před mistrovstvím jsem se trochu vyspal. Ve středu jsem si dal po delší době alespoň, absolutně relevantní, noční mapový trenink na Kernwaldu. (no párkrát jsem to moc netrefil, aspoň teda to špatné odbočení z cesty na špatném konci louky jsem si moh odpustit,to bych zas ale minul ten pár výletníků co se k sobě na vrcholku toho kopce vcelku měl, ale ona byla mlha)

Béďa by před tímto závodem napsal, že na závodníky čeká v první části tratě terén plný luk a semiopenů a pak se propletou změtí ještě většího množství luk a pastvin. No říkal jsem si, že na 16,5km dlouhé trati se skoro 700m převýšení asi na Hubmanna fyzicky stačit nebudu, ale boj o druhé místo jsem měl stále otevřený ;-) Ve Švýcarsku se běhá v obráceném pořadí zhruba dle výkonnosti(nebo dle sezonnich bodu), což pro mě znamenalo 13. místo od konce a startovní pozici 4 minuty před Matthiasem Müllerem. V průběhu závodu toho nebylo moc na práci, tak jsem si počítal, kdy mě asi tak doběhne a kdy se s ním teda svezu, aby tam nebyl moc kopec, to bych se asi za současné formy moc nesvezl. No začátek byl teda solidně do kopce a kontroly začaly pomalu naskakovat a já si říkal, že tohle je na docela solidní WRE body… No je pravda, že jsem se zrovna dvakrát urputně nesoustředil…Osmička vypadala docela nepříjemně, tak jsem si to trochu dočet a dost na jisto si ji z pravé strany najel. Cestou na devítku jsem si říkal, že teď už jeto pohodička a vypnul úplně. Na desinu jsem se rozhod to vyjet údolím, abych si kopec rozložil, pitomost. Po nedávných deštích a za pomocí krav bylo údolí pěkně rozměklé, někde v podstatě bažina a to mě stálo dobře 30s. První občerstvovačka. Za jedenáctkou se ohlídnu směrem na příběh desítky a vydím docela jasně švýcarský národní dres a černé prorážečky… Matthias je tu. Koukám co mě čeká a při  přelézání And na uzlovku si říkám, že jetak 1 a půl minuty za mnou. Tzn. musím ten motýl proletět, abych se s ním chvíli třeba svez po výběhu z motýla. Začnu klesat a hlídám si to.  Pár kroků na přebíhané pěšině abych se ujistil,že je vše OK.  V zatáčce odbočuju, ale začnu hned uhýbat dolů po svahu, nevědomky. Myslím, že jdu správným směrem a dívám se po těch zelenožlutých věcech nad kontrolou. Ty ale nepřichází a místo nich se tam zjeví Jonas Merz. Co ten tu dělá?? Běžel osm minut přede mnou, takže musí mít stejného motýla! Pokračuje svahem jednoznačně ve směru na mou třináctku (Danáč má tu mapu v druhé variantě). Udělám ještě asi tři kroky a uvidím tu pěšinu cestou na třináctku a je mi jasné, že jsem totálně v kytkách. Po cestě na uzlovku mi něco říká, že bych se tam teda tak akorát moh potkat s Matthiasem. Nikde nikdo. Otáčím to o 180° a drtím to za „mladým“ Merzem.  Vidím průsek… a je sakra dlouhej. To je určitě ten správnej, tak zajíždím za první roští co tam vidím a hledám kámen… nic. Kousek dál po směru je docela velký hustník. To musí být ten velký za kontrolou. Ne je to ten můj správný… Za chvíli tam přihrká nějakej junior, chytím se ho za gatě a on mě ji najde. V tu chvíli si říkám, dvojchyba to je po závodě. Šlapu v solidním tempu ten pruďák, pak si bouchnu ten konec průseku, ale pak se les totálně zavře (ještě více, už totiž solidně zavřenej byl) a já si to šinu solidně blindově a věřím ve štěstí. Kontrolu neuvidím, ale uvidím fakt solidní skály a je mi jasné, že musím doprava. Nee.  Jak jsem si to moh myslet, když jsem lízal ten průsek???? Jak brousím v tom svahu za špatnýma skálama, tak mě totálně dochází trpělivost. Začnu dost vážně uvažovat o tom, že to zabalím… Lehce si nafackuju a pokračuju. Patnáctka lehce z kopce, ale po hranici zeleného která dobře vede. Nemám problém a přeskakuju další, snad už stej plot. Ohlídnu se a vidím jednoznačně ten tvar. Jsem dobře. Pod žlutým, ale kontrola není. Sakra co se děje?? Jdu víc dolů a to spodní žlutý absolutně nedavam. Pak ale asi osmkrát pohledem překontroluju pozici vůči baráčku a je mi jasné, že jsem nízko. Šlapu to nahoru a říkám si jestli mě Matthias náhodou nedoběhne o jednu smyčku. Zbytek motýlku už probíhá vcelku na pohodu jen jsem měl z tý uzlovky takový bobky, že jsem si tam hodně zabrzdil, pokaždé. Už mě toho moc nezbývalo, tak jsem si znovu vyběhl na louku a prostě když jsem někam šel, tak jsem běžel… Vyhrál Matthias Kyburz,který běžel rychle a na rozdíl od ostatních naprosto bez chyb (třeba Danáč tam dohromady napočítal minutku). Já se po mé exklusivní čtyřchybě musel spokojit s patnáctkou a ztrátou 11‘. Kanál. Zase kdyby… ale ta čtyřchyba mě okradla o nějakých 6‘ a to by potom  5‘ ztrata a nejaka pozice 7, 8 okolo lidi jako Martin Hubmann, Andreas Kyburz, Kaas…to uz by byly slusny body. No kazdopadne okopíroval jsem sem Danáčovu mapu tak na to můžete kouknout. Já totiž myslel, že když jsem si čet pravidla, tak tam bylo něco o tom, že závody WRE  se s GPS běhat nesmí...ne řek mě to Beťák, když jsem jeden s GPS oběh;-)

http://www.danielhubmann.ch/images/stories/maps/2011/1016langsm2.jpg

Výsledky

O víkendu jsem se nakonec rozhodl pro Emmentaler-OL, protože na finále Echt-Bio cupu mě nechtěli, páč jsem prej nestih přihlášky o deset dní… Závěřečný závod je fakt zajímavá slátanina. Prvně se běží middle v lese, 6km s hromadným startem (jestli jsem to dobře pochopil tak bez rozdělovacích metod) a pak se při náběhu do vesnice vymění mapa za pětku a následuje sprint, 3km s průběhama shromaždiště a motýlkem…

It's not really a win, cause taking holiday in Switzerland is not bad indeed. OK only that accelerated decrease of your money...

You go out and you tell yourself, I just can't bring so much money with me, so you like better let some of them home??? So you probably get nothing in Switzerland;-)

Couple of remarks...

They have cows like everywhere, that's old story, but that here will be those high-mountains hairy cows even in centre of Luzern???

In the morning I saw, on my way to school, a hippodrome! Yes, finally real hazard!!!;-)

Today I also visited the track-and-field stadium in Horw, about 200m from school. So here I absolutely can train:-)...