Daniel Hájek

neleštíš, nežiješ

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Archiv článků

Za mnou a přede mnou

Email Tisk PDF

Je toho dost co říct...

Pro začátek snad jen lehce o tom co bylo minulý týden...

Od pátku 28.5. do úterý 1.6. jsme se v počtu pět soustředili na mém baráku v Poličce. Program byl jasný intenzivně se připravit na blížící se záležitosti.  Tzn. intenzita a rychlost v hlavních rolích spolu s ochotou se neunavit. Jenda mapa jeden běh denně, i na dráhu došlo:). Strava poctivá, vše pod vedením zkušeného kouče Dr. Oetkera. Konečně jsem navštívil i poličskou Herešovu krčmu a myslím, že ne naposledy:). Takže nakonec parádní záležitost, která se v některých případech projevila i v průběhu dalších dnů na výkonech velmi positivně.

Ukázka tréninku: 3 sprinty na 10-15'

 

Pak přišlo pár další záležitostí a hlavně velmi intenzivní ;) učení na páteční zkoušku. Uplynulý víkend v Boru to už je jiná pohádka. Někomu se dařilo, někomu méně a někdo byl rád že je rád, což byl můj případ. Middle odstartovala v sobotu v elitě red group.

Mapa H21E  a moje "chytré postupy"

Šel jsem do toho s tím, že mám šanci na pěkný výsledek a z plné koncentrace mě nerozházel ani výběh z Toiky dvě minutky před nástupem do koridoru. Fody šel dvě míny přede mnou a ten se rozhodně dobíhá líp než vakant kterej přede mnou šel ve Zlíně... Místo Žokeje ale přišla studená sprcha hned cestou na jedničku. v Ostrém slunci jsem nějak přehlíd první průsek za hustníkem a z druhého směle pokračoval do levíčka. Jak mě to došlo, tak jsem se sice vcelku dobře vrátil a nabíhal do prostoru prvních kontrol kousek od vidlice cest. Rychlost byla přeci jen trochu přetaženáz nervozitky, že vteřinky, který jsem ztratil, musím získat zpět. Místo zastavení se a najití se, jsem volil běh. Odválo mě to dvacet metrů západněji, než bych potřeboval, ale to jsem nevěděl a začal pobíhat okolo jak nějakej džunior v říji. Nakonec z toho byla chybka na něco přes minutku. Odtud jsem se projevil jako zkušený mazák, zpomalil a mapoval velice jemné detaily, které mě naváděly přesně na zakroužkované objekty. Čtyři vyhrané mezičasy v řadě a na šestku ztráta vteřinky, když jsem pošolichal ten osmatřicátý strom zprava místo zleva. Naráz ztrácímjen 26s. Na sedmičku nešetrně odbíhám hustníkem a stojí mě to pár důležitých chvil, ztrácím trochu na osmičku špatnou volbou stopy a následně na devítku kde jdu na jisto hodně zleva a na dálku kontroluju pěšinu. Dostávám se na ztrátu pře 30'' na Vojcka, ale mám 35'' na nakonec vítězného Udra. Další rychlý mezičas na desítku a jedenáctku otáčím a tlačí mě to směrem na jedničku. Dostávám tady další 15s, to nejbídnější teprve přichází. Postupně jak běžím tak přemýšlí co s těma volbama. Na tenhle závod jsem se nijak zvláš%t teoreticky nepřipravoval a je to znát. Vůbec nedokážu v té rychlosti odhadnout co dělat a nakonec dělám tak akorát chyby. Obíhačka na dvanáctku mě stála minutu, na čtrnáctku dalších 50s. Patnáctka chce jít do velkého JZ údolí a nahoru, nebo jednoduše nahoru a okolo. Já zase volím naopak. Jdu tím humusem až pod skály a snažím se najít vhodný prostor pro climbing vzhůru, ten najdu až objedu ty vyčnělé útesy. Nakonec mě tu skalpujou o další půl minutu. Na sedmnáctku mě nakouří pěnovku a já s lehkým výběhem o průchod dřív jdu 59'', zatímco nejlepší pod 40''. Pěkné mezičasy na dalších postupech. Na 18té vidím odbíhat Fodyho. Zahlídnu ho i za dvacítkou. Vím, že jsem šel špatně, netuše jak pomalé byly mé volby, ale pořád si říkám, že dneska se bude chybovat a mohlo by to být vcelku nakonec dobré. Před jednadvackou jdu z cesty na žluté a říkám si: "Druhé údolí vpravo na šutry". Vidím údolí, zahnu a od šutrů nalevo jde Žokej. Tak tam sprasím a čekám kontrolu, která ale nepřicházím. Naprosto slepě jdu na Žokeje, kterej ale evidentně moc neví. Nakonec se rozhodnu vylézt nahoru a zorienovat se. Po prohlídce mapy je jasné že musím v druhém údolí ne vlevo, ale vpravo. Mám kontrolu, zaraženou ve štěrbince mezi kameny. Nakonec ztráta 3minuty a 10.místo. Chyby 5,5' - hrůza.

Večer jsme se jali najít nějakou luxus knajpu v České Lípě. Zapadli jsme do Chinesisches restaurantu a se Stevem se ládovali jak za mlada. Něchali jsme si donést menu pro dva a pak už jen jedli a jedli, zatímco ostatní "nudlaři" jen seděli další hodinku u našeho stolu, koukali a přemýšleli ve kterém bistru po cestě na bus si dají hamburg s tatajkou, aby zaplnili mezeru kterou v jejich žaludcích rozhodně nedokázaly zaplácat ty nudle. Stylově jsme prošli přes pikantní polévku, kuře s bambusem, vepřové ve sladkokyselé omáčce, hovězí po sečuánsku a smažené ovoce až k hřebu večera Gong Fu. A pak už jak řekl Mádloša jsme se motali v jedenáct kolem "postele":).

Na neděli jsem plánoval útok na pódium. Ve vedru si věřím a klasika by mě taky mohla v téhle konkurenci sedět. První problém, ale nastává už na startu kam doběhnu a není tam avizovaná voda, nevadí no... Poslední přípravy vrcholí a minutu před startem jdu ke koridoru. Sákra nemám čip...Nj, měl jsem ho i s busolou a popisovníkem támhle někde v borůvčí. Jdu zhruba do těch míst a zburcuju kolempostávající veteránky, se kterýma jsem před tím vedl rozhovor na téma radiokontroly a občerstvovačky, aby mě pomohly s hledáním. Naštěstí se čip rychle objeví a já jdu na to.

 

Hned po startu, ale přichází pád a to i zásadnější než včera. Jednička, srázek v naprosto neprůhledném a konstantním svahu, dělá problémy. Jdu najisto po vrstevnici a dívám se na zlom s tím, že mě nakonec kdyžtak zastaví ta světlina kousek za kontrolou. Bohužel nic nerozpoznávám a jdu až blízko ke žlutému údolí. Vylezu na kopec že se z něj u toho šutru svezu dolů na sráz. Jamku nacházím, ale šutr co má být kousek dál už ne. Zase se odrážím od paseky a zase nic. Ještě udělám v téhle zelené stěně pár kliček a nakonec ji nacházím. 45místo a ztráta přes 4minuty. Hezky to začalo. Před trojkou se trochu stočím, ale nabíhám na správný objekt přesně. Stojím na správné straně kamene, ale kontrola nikde... rozhlížím se okolo a potvrzuju si, že jsem dobře. Dobíhá sem nějaký vetoš a razí kontrolu zaraženou ve smrčku asi metr vpravo odě mě. Oba se nase nechápavě podíváme a já se slovy jestli jsem už vážně tak blbej a výsměchu kolegy rázím a jdu dál. Nevím co tím chtěl roznašeč říct, ale nebyl jsem sám kdo s  tím měl problémy a nebyl to případ jediné kontroly, jen já měl štestí, že tam byl zrovna někdo jiný kdo ji odhalil, jinak by se záležitost 20s mohla hravě šplhat do řádu několika minut. Na middlu bych to ještě zkousl ikdyž i tohle už je moc, ale klasika? Hrát na schovávanou si můžete jinde, vynechte prosím příště závody Českého poháru. Po šestku jdu dobře, rychlé mezičasy (šestka nejrychlejší) a navíc zahlédnu poláka co startoval přede mnou.

Nejdelší postup na trati, kontrola č.7. Z mé strany totální kolaps. V předcházejícím průběhu trati jsem se snažil přijít na správné řešení, ale tenhle víkend jsem byl prostě jako nevidoucí a nedokázal tyto volby řešit. Dlouho se mi nestalo, že bych byl tak nerozhodnej jako v Boru. Zleva dlouhou obíhačkou? Pěknej konec, ale na začátku zbytečnej kopec. Středem? Opticky možná kratší, ale nebezpečnější, náročnější a lehce nepřehledné i vrstevnicově. Nakonec u mě zvítězila pravá varianta. Tzn. od kontroly hned dolů údolím k řece a po jejím břehu na cestu. Jindy velmi čistý na odběhu s jednoznačným plánem kam odbíhám už ve chvíli kdy kontrolu teprve atakuju, teď zkrat a zjišťuju až jsem zpět na hoře, že jsem chtěl spodem. Rychle omrknu možnosti a rozhoduju se přece jen vrátit na původní plán, proto jedu kolem skal, dolů a kolem posledních skal ojíždím hřebínek, že to kolem devatenáctky fiknu šikmo a zas tak neztratím. Vyběhnu na cestu a vidím hustník?? Co to? Jsem běžel těsně kolem srázů a hodilo mě to tak doprava k tomu hustníku?? No nic je strašně neprůběžnej , tak ho obíhám a dostávám se na pěšinku kolem Svitávky, teď už jde vše podle plánu. Nedělám si iluze, že bych šel rychle jak Sosák, ale minutu jsem tu nechal:(.

Middlovatější část mě sedla. Na jedenáctku odbočuju z cesty za občerstvovačkou dřív, protože se mi zdá že už jde doprava, očividně ne, protože musím překonat tu masivní kamennou rýhu. Nabíhám na kontrolu zvrchu a koukám dolů. Hmm slušná lochna. Nějak zhorolezím dolů. Dvanáctka rovně. Jamka se mi nakonec zdá trochu moc nahoře blízko vrcholu, proto ji taky přebíhám, čekám ji mnohem víc dole...dalších 30s. Třináctka se jevila jednoznačně zleva, ale dost lidí se nachytalo a šlo pravou variantu. Pomalu se prokousávám i přes chyby k první desítce...

Na 14ctku stoupám nejprve po hřetu a zněj jdu šikmo na cestu přes paseku že si rozložím vrstevnice. Zcestná myšlenka. Ze začátkuvcelku přívětivý les s klasickým borůvčím se mění na noční můru s přibližujícím se světlem paseky, na které to teprve začne ve velkém. Rozrýhovaná půda a půlmetrový kontinuální porost borůvek mě stojí další půlminutku. Cestou na sedmnáctku vidím na občerstvovačce Adama Braveného. Taky beru dva kelímky z kraje. Jsou prázdné, tak se zeptám dvou sedmiletých občerstvovačů "Co to je?" a oni "Jenom voda" a já "Aha" a šáhnu si k nim dozádu pro kelímky opravdu už s vodou. Dobře se s Adamem bavíme:). Na dlouhé osmnáctce vidím jedinou možnost-rovně. Na dohledávce se snažím něčeho chytit, ale moc to nejde. Vcelku rychle ji nacházím ikdyž dobrých dvacet vteřin potrácím. Vím, ale že se tu bude chybovat. Poráží mě tu taky jen Jacek a Sosák. devatenáctka a další vážnější zádrhel. Běžím kolem stejného skalnatého hřbítku jako na sedmičku a znovu se objevím u hustníku. To si snad děláte p...l ne? tak jdu za žluté a začínám hledat a pak přemýšlet co se jako děje a když zjistím že jsem přeběh místo jedné dvě paseky tak se proklínám. A ono ne...Opravdu jsem šel jen přes jednu, ale kdo moh jako tušit že paseka je bez šrafu je tak zarostlá malými stromky. Omlouvám se pane Lamač, že jsem nepochopil váš mapový klíč. Rychlá paseka, pomalá zarostlá vysokým borůvčím a paseka ala trojka hustník se liší v okem nepostřehnutelném rozdílu odstínu žluté. No asi to tak nějak bude, ale moje dvě minuty života už to nevrátí :'(.

Cestou na dvacítku nejprve obíhám hustík (v mapě označený žlutě) a následně kolem žlutých a zelených pásu jdu přes bílé k dalšímu hustníku(tentokrát je tento živý plot značen bíle) a jelikož nechci minout občerstvení kteréí se nachází neznámo kde, tak raději jdu na jistotu zpět k jižní křižovatce, abych ho dostal. Následuje brutální výšlap a dvě kontrolky po vršku. Dvaadvacítka je hodně dole a mě se nechce drápat zpátky hore jak jsem to měl vymyšlené, tak jedu po vrstevnici a přes údolí, což se ukazuje jako luxusní nejlepší varianta. I přes velkou ztrátu na 19ctce už jsem zase 12. Cestou na další kontroly mě začíná docela docházet, ale závěr už se blíží. Dvacetšestka už mě příjde v této fázi závodu a mém stavu dost za trest. Stoupáníčko vysokým porostem borůvek okořeněné hustým kapraďrostovým hustníkem.

 

Běžím po silnici, občerstvuju a moje motory v nohách začínají neskutečně zadrhávat... Raději výrazně zpomalím a po pěšince údolí se plazím vzhůru. Sotva lezu. Dostanu se na plošinu a jásám, už jen jeden kopec a je to. I přes obrovské chyby a vyčerpání v závěru věřím v umístění na přelomu první a druhé desítky... Motá se mě hlava a borůvky už mě vážně jebou. Říkám si že v údolí bude líp než na hřbetu, že to bude šláplé od zvířat. Myslím si, že jdu přímo pod čarou, tak zatáčím doleva  a uvidím údolí, klesám dolů maximálně pomalu, nemám absolutně žádnou energii. Najednou koukám a baráky...Mám vidiny nebo co? Kouknu na mapu a jak uvidím co jsem natropil, tak mě málem praskne cévka. Škrábu se nazpátek a už opravdu nemůžu ani jít. Cítím se jak v cílové rovince Ironmana. Kopec dolů vezmu sudama a přecházím Himaláj akorát by to chtělo šerpu...Na hoře už se ani nedokážu rozběhnout. Dělám deseticentimetrový krůčky. Cestou na sběrku v sobě nacházím zbytky posledních sil visím Aljošu(jehož tempo se pro mě stalo likvidačním). Ostatní mě hravě předbíhají. Od sběrky doběh stoupá a Aljoša se narozdíl ode mě ještě dokáže rozběhnout. Sotva lezu, ale bojuju ze všech sil. Matně slyším že mě hlásí Béďa na sběrce... Přemýšlím o přestávce. Ve třetině doběhu stojí Zdeňa Slezák, tak ho obírám jablko. Vítaná energie. Pokračuju ve sdolávání posledních metrů a nakonec prolítám cílem v neuvěřitelném čase doběhu 3:32. Nikdy jsem si nemyslel, že na doběhu o délce 270m příjdu o tři příčky a dostanu nášup v podobě 2:40. Ale ikdyž jde někdy člověk naplno tak to nemusí holt stačit:).

Nevím co si mám o tomhle víkendu myslet...

A co mě čeká???

8. a 9.6. Akademické hry v Jelencích http://www.ceskeakademickehry.cz/

na mapě z MČR DT 2007, kde jsem tehdy vybojoval v juniorech stříbro http://www.ceskeakademickehry.cz/sportoviste/jelence.html

10.6. 8:00-poslední zkouška-mechanika zemin

12:55-odlet Blava-Stockholm

11.6. Letecký přesun do Lulei + Elitserien middle http://www.luletrippeln.se/

12.6. Elitserien long s hendikepem

13.6. Elitserien sprint v Gammelstadu, kostelním městě http://en.wikipedia.org/wiki/Gammelstad_Church_Town

+ let Lulea-Stockholm

18.6. Loď Stockholm-Helsinky

19.6. - 20.6. Kytäjä - Jukola 2010 http://www.jukola2010.net/sivut/pages/en/home.php?lang=EN

20.6. let Helsinky - Trondheim

22.6. Nominační závody pro MS a AMS 2x sprint

24.6. Nominační závod pro MS a AMS middle

25.6. Nominační závod pro MS a AMS long


 

 

Aktualizováno Úterý, 03 Srpen 2010 11:09
 

Fotky ze sprintu!!!

Email Tisk PDF

Přidána nová galerie do sekce Fotky...

MČR SPRINT - ZLÍN

Aktualizováno Čtvrtek, 22 Červenec 2010 19:45
 

VT Norsko

Email Tisk PDF

Po úspěšném představení Žabiček na 10mile jsem bohužel letos nemohl hlídat hladinku, protože jsem přisedl do repre speciálu směr Halden (NOR). Halden, mekka OB na jižní hranici se Švédskem. Nekonečné lesy plné bažin, jezer a plochých skal. Tady rostli a rostou ti nejlepší o-běžci historie. Repre měla původně namířeno do Trondheimu, dějiště letošního MS, ale letošní, na sníh vydatná zima, nám tento plán překazila a dva dny před kempem kauč přebůkoval letenky a destinaci změnil. Ubytování na klubce HSK, na matracích v posilovně. Jídlo z dílny řadových representantů i medailistů z MS. Nedostatek vody se řešil stanovení priorit. Na záchod do divočiny, vodou šetřit jak jen jde, škoda že se jeden záchod stále zasekával, protíkal a holky se většinou neobtěžovaly nám sdělit, že je pot řeba to spravit a tak jsme se často nemuselipár dní sprchovatJ Nařízení znělo jasně. Nejprve jídlo, potom sprcha holek a pokud něco zbylo, tak na řadu přišli kluci a hned po nich Šéďa. Čekal nás dost náročný týdenní program nacpaný tréninky k prasknutí, který se v druhé půlce týdne změnil spíše v boj o přežití, a to došlo na zkracování tratí a škrtání fází. Holt nejsme zrovna nejlépe adaptováni na tyhle bažinaté terény slušně nasáklé po zimě vodou. Celou záležitost dost ovlivnila i skutečnost, že nám druhý den (při jinak panujícím celkem pěkným svěžím a vlahým jarním počasí) napadlo vcelku dost sněhu a my v něm (někteří) šoupli skoro 50ti minutovej midle. No a od týhle zábavičky šlo už prostě vše výrazně z kopce. Někdy to šlo líp, ale bohužel vždy na neměřených štacíchJ. Na trénincích nás doplňovali Mats Haldin a Jarko Huovilla, někdy taky Emil Wingsted a ostatní hvězdy HSK. Šoupli jsme si taky mistrovství HSK ve sprintu, kde když se Anders Nordberg dozvěděl že přijedem, tak radši jen prodával kávu a sušenky v bufetu. Jj prostě budíme respekt a jsme foceni pro lokální média na každém krokuJ Škoda jen, že jsme trénovali na Trondheim, tak jsme se vyhýbali zdejším krásám a tak vyhledávali spíše fekálky, hustníky a srázy, které nás čekají v létě na MS. Ale mistry Haldenu už máme, tak bychom potřebovali získat letos i nějaké ty mistry světa, ne? Zaměření tréninků bylo jasné: zejména hrátky s busolou a startovní moment. Sopka nás nazastavila, a tak jsme mohli v klídečku přiletět zpět a začít plánovat, kdyže se to na sever zase zajedem podívat.

Info o trénincích a výsledky si lze najít na stránce representace: http://repreob.hyperlink.cz/index.php?pozice=23&pomp=562

 

 

Aktualizováno Pátek, 18 Červen 2010 12:20
 

Lehký rozbor sobotní klasiky v Držkové

Email Tisk PDF

Po pátečním sprintu ve Zlíně jsem chtěl zkusit, na co stačí má v současnosti ne zrovna excelentní forma. Klasika v Držkové nabídla zejména kopce a to v ne zrovna malém měřítku a otestovala mou vůli v mé vůbec první eliťácké klasice. Trochu jsem se jí bál, zvlášť v mé současné fazónce, ale vzal do kapsy  náboj na po startu přeci jen zvolil "tradiční" klasikové tempo.

Začátek slušný. Kontroly 1 - 3 naskočily sami a já jel průběžně na třetím fleku. První minela nastala na cestě na čtyřku. Oproti modré plánované variantě s chytáním pěšin a držením výšky jsem se řítil dolů jak proudový motor plný sopečného prachu a navíc kromě hřebenového průseku před druhým údolím přehlíd všecky komunikace a musel se zbytečně vracet zpět. +27s.

Pětka jasná. Průběžně držím páté místo. Šestka nedopadla úplně dobře, v úvodu jsem se vydrápal nad údolí a stoupal k cestě. Naneštěstí jsem si nevšim té první a nějak mi nedošlo, že bych měl jséště chvíli stoupat... Každopádně jsem to začal šolichat po ní a čekal na kraj hustníku, načež cesta zkončila a to už mě přišlo divný, tak jsem se pořádně kouk... No a pak jsem se drápal těma největšíma s******a nahoru k cestě místo využití nabízejících se pěšinek. Korunovalo to, když jsem nějak nezahlíd první hustník a od druhýho  v pohodě kousek pokračoval dál a musel se vracet. +1:34. Bída se s Bídou sešla, tak jsem to posichroval na sedmě, kterou jsem fakt čekal výš a hlavně vlevo. +54s.  Osmička pěknou svižnou obíhačkou pro nejrychlejší postup. Desítka zlehka přeběhlá, ale minimální ztráta. Smrtelnej postup na jedenáctku připravil tak akorát pěknou polední porci vrstevnic. V závěrečném stoupáku po pasece jsem šel naprosto geniálně debilní stopu, která mě pár vteřin stála, ale čas který si tu pro nás připravil Šéďa ukázal kdo by si měl dojít pro vítězství, 12:10, přičemž druhý čas šel Martin Baier o 38s pomaleji. Já 13:38, přičemž špatná stopa mě mohla stát nějakých 15-20s (v zákresu to není úplně dle skutečnosti, když jsem tam bouchalto zaklackovaný údolí...)

Dvanáctka středem. Po nezdarech a průběžné 11té příčce stoupám vzhůru. Zatím 7.místo, abych na třináctce předjel Martina Baiera a šesté místo držel až do cíle před v závěru velice rychlým Žokejem.

Spojovací pasáž po občerstvovačce bez vážnějšího zaváhání, jen lehký úlet od 15ctky doleva.

Už nějakou chvíli čekám zběsilí příběh Beťáka, který by mě měl po těch volovinách co sem předved vcelku rychle dorazit. Koukám na zbytek trati a doufám, že mě chytne až po výběhu na občerstvení, po kterém nás trať vedla už více méně z kopce. Šestnáctka je z mé strany solidní šnekárna... místo abych držel čáru nesmyslně brzo a ostře zatáčím, přičemž se na kraji těch trojkových fleků neskutečně zasekám a Beťák mě už svou optikou začíná chytat a rozjíždí dotahovací naháněnou. Na jeho nejrychlejší mezičas chytám něco nad minutu a navíc mě začíná dost docházet. Při odběhu od osmnáctky zahlídnu drtícího Beta , který dělajíc mu anténku maže nejlepší mezičasy. Dvacítku zahlídnu tak po deseti sekundách odběhu a jdu na jisto, Bet to neakceptuje a dělá kličku. Na kupičku jdu trochu moc spodem a chytám se do plotu, který sbořený, ale zároveň v místě mého výběhu aspoň dvacet metrů stojící. Bet jde přede mě. Tempo šílené. Beru nejrychlejší mezičas na rádio a to se ještě vcelku vydatně napájím na kelímku.

Na louce začíná teprve to pravé peklo. Po 80' se necítím zrovna nejčerstvější a Honza vytahuje z rukávu tempo ala mistrovství Afriky v krosu. Nahazuju defibrilátor a snažím se moc neztrácet. Bet zahýbá dřív, já jdu radši až na posed a vidím Honzu daleko dole. Asi provedl jeden ze svých volných pádů... Každopádně se mi zdá , že jde moc doprava, tak zkouším taky let, abych ho dotáh, ale bohužel se ani neodlepím od země. Vysekávám se neskutečně a chytá me křeč do pravého stehna. Rychle  se zvedám a s křečí tak možná v obličeji a trochu v bezvědomém transu spěchám dolů. Mám ji před Betem. Po cestě na další mě něco neštimuje, tak se otáčím a vidím Honzu jak si to šoupe uplně jinam. Devadesátkovej odběh je záležitost zatmění. Bet na mě získává pár desítek metrů a já už nemám sílu abych ho dotáhl. Čekám na chybu, ale marně. nazávěr sotva ležící spící klopýtám do cíle. Asi tak po dvou hodinách a pár párkách přicházím konečně k sobě. Končím v premiéře na pěkném šestém místě... 3koda relativně spackaného závodu, přesto spokojenost. Plán na přežití vyšel.

Aktualizováno Pondělí, 07 Červen 2010 18:20
 

Postřehy z víkendu

Email Tisk PDF

Česko:

Mistrovství Moravy 2010

Kategorie D21B

Úryvek z výsledků:

16.  Košárková Iva     76:22
17.  Hlavová Hana      77:04
18.  Weissová Lucie   92:05
19.  Hrouzová Pavlína 93:11

Nechybí vám tu někdo?

 

Švédsko:

Mistrovství na dlouhé trati

Kategorie D20

Na startu 71 závodnic, z toho 4 cizinky. Podle výsledků je vidět, že silná generace (Lönkvist, Falk a spol.) odešla a další asi lehce zlenivěla (nebo nenastoupila jako asi největší favoritka Tove Alexanderson, což ale byla spíš vyjímka). Modrožlutá síla proti pokorným cizinkám krčících se v koutě?

Vítězná Dánka Ida Bobach potvrdila sílu a ukázala, že i letos bude chtít urvat na JMS medaili ze všeho. S výrazným odstupem za sebou nechala trojici Marion Aaebi (SUI), Monika Gajda (POL), Signe Klinting (DEN), které ale rozhodně nepatří do stejné supertřídy jako Ida. A co Švédky, když jim nenechaly ani tu bramboru? Rozdaly si to ve finiši o 5 - 16. místo, kde pátou slavnou sestru (ještě mnohem slavnější sestry Jenny) Johannu Lönkvist a šestnáctou Emmu Bergman dělilo 31s. Sweden vs. Rest of the World 0:1.

Famózní Ida Bobach proběhla mistrák za 88' a nechala za sebou první Švédky o více jak 7'

 

Ach ty ženy...

 

Jo a taky mě vcelku vytočil Johan Vavrys v osmnáctkách, kterej mě obral o nejrychlejší doběh na MM.

Příště si tě pohlídám chlape!!!

 

 

Aktualizováno Čtvrtek, 20 Květen 2010 23:13
 


Strana 1 z 6

Hlavní partner

Banner
Banner

Partner

Banner